infotext:
Composers in Dialogue Under the title ›Composer in Dialogue‹, the ICI Ensemble invites contemporary composers every two years to work with them in a kind of ›work in progress‹ on forms of composition and improvisation and then to perform the resulting pieces. The composer Olga Neuwirth was invited to record the present concert. Olga Neuwirth began her musical career playing the trumpet before composing became her means of expression and she is now one of the most important representatives of contemporary music. She received essential inspiration through encounters with Adriana Hölszky and Luigi Nono, during her studies with Tristan Murail and through the writer friend Elfriede Jelinek. Olga Neuwirth meets the improvisational, Afro-American music-related ICI Ensemble, born of work with Vinko Globokar, Barry Guy, Giancarlo Schiaffini and George E. Lewis. NEOS will now appear after the duo CD JOMO (Johanna Varner & MaryOliver) this second CD of the ICI Edition. The exciting thing about this encounter lies in the fundamental contrasts between composed and improvised elements, the simultaneity of determination and coincidence, the paradox of which Olga Neuwirth says she is particularly interested in – after all, it creates friction. The medium of live electronics and the use of samples, which play a central role in the juxtaposition to instrumental sound, also point in this direction. In this way, she gives the listener the pleasure of virtuoso deconstruction, the decrease in the recognisability of sounds, the questioning of perceptual habits - and ultimately creates a permeability for possible associations. Two pieces they worked on together were premiered: The first, Who Am I?, is a composition that uses musically heterogeneous material and text fragments from Kafka's letter to his father, which are read by a woman. In the second piece, No More, Olga Neuwirth interlocks her own excerpts with song lines by Frank Zappa and also contributes an instrumental song that “recurs repeatedly and is ‘worked through’ like in psychoanalysis” (Neuwirth), until finally reminiscences of her composition The Long Rain sound. Gunnar Geisse |
program:
Composers in Dialogue
Olga Neuwirth & ICI Ensemble
ICI edition
Wer bin ich? / No more · 2 audio movies
Texts by Franz Kafka, Jules Michelet and Olga Neuwirth
Work commissioned by ICI forum munich e. V
[01] Who am i ? 21:55
[02] But the sea 29:15
total time: 51:13
Compositions Who am I ? and No more by Olga Neuwirth
Arrangements by Christofer Varner, Roger Jannotta and Olga Neuwirth
(Composition Why don't we get some money too by Christofer Varner)
Olga Neuwirth: laptop, bicycle machine
ICI Ensemble
Philipp Kolb: trumpet, tuba Christofer Varner: trombone
Leo Gmelch: bass trombone, tuba
David Jaeger: soprano and tenor saxophones
Roger Jannotta: alto saxophone, flute, piccolo, clarinet
Markus Heinze: baritone saxophone, bass clarinet
Johanna Varner: cello Martin Wolfrum: keyboards
Gunnar Geisse: electric guitar, laptop
Georg Karger: double bass, electric bass
Walter Bittner: drums Sunk Pöschl: drums
Speakers: Jenny Evans, Suzanne Michel, Isabelle Luke, Gerd Lohmeyer, Dim Schlichter
live recording
Press:
11. / 12.2009
Olga Neuwirth & ICI Ensemble: Who I am? / No more
Mnichovské vydavatelství Neos, které má ve svém hledáèku pøedevším soudobou hudbu a jazz, se rozhodlo v rámci série Composer in Dialogue protnout obì disciplíny pøi setkání rakouské dekonstruktivní skladatelky Olgy Neuwirth a jazzového big bandu z Mnichova s názvem ICI Ensemble (zkratka International Composers and Improvisers) . Zámìr vydavatelství byl svým zpùsobem prostý: vyprovokovat dialog dvou zcela odlišných stylistik, vyzkoušet, nakolik mohou vedle sebe koexistovat anebo se integrálnì prolínat tak rozdílné pohledy na hudbu, jako je introvertní, temná a rafinovaná tvorba Neuwirth a bytostnì živelná a spontánní swingující tvorba ICI Ensemble, která se v lecèems blíží napøíklad jazyku Vienna Art Orchestra, pøestože je o poznání pøímìjší a možná divoèejší.
Podtitul alba je: Dva audio-filmy. Oprávnìnì, Neuwirth se zde navrací ke své oblíbené filmové a radioartové stylistice, v níž napøíklad používá samply z filmù (na pøedchozím albu Lost Highway ve spolupráci s dramatièkou a spisovatelkou Elfriede Jelinek vyt vořila vlastní zvukovou stopu k inscenaci vybudované na Lynchovì filmové předloze). Kromì zvukových citací zde nechává ve velmi osobité interpretaci namísto herce èíst Kafkùv text otci hereèku a dále texty své a dílo Jules Michelet. Její skladatelská hudební stopa je zde velice patrná a plyne v obou skladbách jako jistý jednolitý spodní proud, z nìhož na povrch vyplouvají nahrané afektované hlasy hercù z filmù, monotónní a umìøené ètení zmínìn ých textù, ale hlavnì zvuk amplifikovaného výpletu jízdního kola, který vytváøí podivnou drnèící a znepokojivou složku obou skladeb. Tento zvuk kola je podobný zvuku bižícího filmového pásu v projektu, a to je možná dùvodem, proè zde má své nezastupitelné místo. V tomto zvuku je cosi znepokojivého stejnì jako starodávnì melancholického. Funguje stejnì jako urèitý spouštìcí mechanism zvukové narace evokující staré pohyblivé obrazy, ale zároveò jako jistý zvukový ready made umnì propletený komponovanou strukturou. Neuwirth reguluje a zpracovává tento zvuk drnèícího výpletu a užívá jej jako constantní a tmelicí texturní složku. Hlasy dramatických hercù jsou narušovány výkøiky filmových hrdinù a pod tím vším skladatelka buduje dlouhé a temné elektroakustické plochy s velice temným zvukem a se samplovaným klavírem i akustickými nástroji. Pokraèuje v rozvoji svého hudebnì-dramatického jazyka, který známe z pøedchozích alb a který je tentokrát plný nasamplovaných úryvkù z filmových i hudebních dìl. Skladatelka ráda navozuje pøímé asociace anebo aluzivnì motivuje posluchaèe k vlastní pøedstavivosti. Své místo zde mají útržky hudby z kreslených seriálù, romantických i dobrodružných filmù anebo rockové a popové citáty.
Nezbývá než litovat, že zámìr vydavatelù propojit dva disparátní svìty živelného jazzu a komplikované kompozice v mnoha momentech zcela nahegrálnì zadusil zajímavé skladby Neuwirth. Obì skladby jsou vyloženì polarizovány. První je dílem Neuwirth, ICI Ensemble zde plní jen služební funkci, pøesto však v kompozici s její introvertní poetikou pùsobí rušivì. Druhá skladba je více dílem ICI Emsemble, který Neuwirth doplòuje svými samply, a to pomìrnì zdaøile. Obohacuje jazz soudobými elektronickými contexty a sample filmových hrdinù a je znát, že dobøe cítí vhodnost situace. Neznamená to však, že ICI Ensemble není zajímavým freejazzovým big bandem, pouze ve spojení s rakouskou skladatelkou funguje jak dunivý slon v míšenském porcelánu. Pokud je vydavatelským zámìrem vydat album jako work in progress, nezbývá než doufat, že se nedoèkáme dalších poèinù této svazující jednoty, ale samostatných dìl bez invaze druhých. Zajímavá idea na tomto albu rezonovala jen èásteènì.
Lukas Jiøieka